Léčba smíchem - CA LUKi

Tsukuba

Když jsem se připravoval na cestu do Japonska (příprava trvala dva roky), tak jsem před vlastním odjezdem napsal tři dopisy : na české velvyslanectví v Tokiu, na tiskové centrum světové výstavy EXPO 85 v TSUKUBĚ, kapitánovi na lodi. Byl jsem totiž odhodlán v rámci zájezdu navštívit tuto výstavu, která v jeho programu nebyla a pro tento záměr jsem na lodi získal asi 50 lidí.

Jejich zájem však trval pouze do okamžiku odjezdu na tuto výstavu, kdy jsme zůstali nakonec pouze dva.Vedoucí zájezdu se s námi loučila, jako by nás viděla naposledy, také zástupce našeho velvyslanectví nás od tohoto záměru odrazoval a já trval pouze na tom, aby nám  dal číslo telefonu pro případ ,když se ztratíme v Tokiu nebo mimo hlavní město. Tehdy se psal totiž rok 1985 a Češi pohybující se samostatně po Japonsku byli čímsi výjimečným.

Já jsem měl „výlet“  měl  naplánován do všech detailů, včetně oblečení a vybavení fotoaparáty. Navíc jsem byl z japonského velvyslanectví v Praze předem vybaven potřebnými materiály a prospekty.

Na vlastní výstavu jsme se dostali o hodinu  dříve než  novináři, když jsem s krásnou děrovanou kšiltovkou zelené barvy  pozdravil zkoprnělou Japonku u vchodu: „Helo, boys !“ a suverénně s kolegou prošel branou výstaviště.

Své pocity nebudu popisovat -  přivezl jsem z této světové  výstavy 40 kg prospektů a odborné literatury a barevnou odbornou videokazetu, kterou shlédlo několik set účastníků mých 42 přednášek o Japonsku.

Samozřejmě jsme měli s „japonskou pečlivostí“ připravenu odbornou literaturu pro českou delegaci a když jsem telefonicky hovořil s krásnou Japonkou v tiskovém středisku EXPO 85, kterou jsem viděl na obrazovce telefonu, tak jsem nevěřil svým očím: zamával jsem jí a ona mi rovněž zamávala, moc jsem tomu nevěřil, a tak jsem ji poslal pusu a ona se rozesmála a polibek na dálku opětovala. Tehdy jsem pochopil, že jsem svědkem jedné z novinek, které Japonsko na výstavě předvedlo.

Ó, jak je to krásná země a jak úžasní lidé v ní žijí……

Další povídky ze života