Léčba smíchem - CA LUKi

Pitrus Maurelius

Je tomu už dávno, co jsem byl na zájezdě po zemích Sovětského svazu jako účastník „Vlaku družby“. Mezi jiným jsme navštívili Soči, Suchumi, Batumi, byli jsme na výletě autobusy v horách, navštívili zoologickou zahradu a rovněž velkou Botanickou zahradu.

Ta na mne zapůsobila svou rozlohou, krásou a množstvím stromů, keřů, květin a ostatních dřevin. Všechno mělo své místo, svůj řád, chodníčky byly pečlivě upravené, trávník perfektně sekaný.

Celkový dojem byl fascinující do okamžiku, kdy se kolem mne začal neustále motat botanik, který byl unesen, tím co vidí a navíc si chtěl všechno zapisovat včetně latinských názvů. Protože jsme procházeli botanickou zahradou poměrně rychlou chůzí, tak tento mladík vše nestíhal a pořád nás obtěžoval dotazy, jestli nevíme, jak se to či ono jmenuje.

Najednou se obrátil i na mne s tím, jestli náhodou nevím, jak se jmenuje ten krásný keř, kolem něhož jsme procházeli. Již nevím proč a jak jsem pohotově vymyslel latinský název pro tento keř, ale ta dvě slova si pamatuji dodnes : Pitrus Maurelius.

Když jsem viděl, že si tento název mladík poctivě zapisuje, měl jsem smích na krajíčku, ale když se zeptal, jestli nevím, jak se jmenují červené kuličky na jiném keři, tak jsem mu s pohotovostí sobě vlastní odvětil : Murmulky.

Když si to poctivě zapsal, tak jsem už nevydržel a výbuch smíchu rozesmál i ostatní kolem, kteří rychle pochopili oč jde. Po hodné chvíli, až pochopil, že se stal obětí mého žertíku, tak se zasmál i on, i když mu dlouho do smíchu nebylo.

Přiznám se, že do dnes nevím, jestli slova: Pitrus Maurelius skutečně existují, případně co skutečně znamenají, ale vím jistě, že je do smrti nezapomenu.

Další povídky ze života