Léčba smíchem - CA LUKi

Labutí jezero

Byl hezký večer, na břehu Bajkalského jezera na Sibiři jsme se připravovali do divadla na balet „Labutí jezero“, začátek byl ve 20 hodin.

Po skončení představení jsme odjeli autobusy na letiště, odkud jsme startovali ve 24 hodin. Po čtyřhodinovém letu jsme přistáli v Moskvě 15 minut před půlnocí, to je přistáli jsme o čtvrt hodiny dříve, než jsme vyletěli. Do rána jsme přespali v Moskvě a pokračovali letadlem dopoledne do Prahy. Z Prahy jsme odpoledne letěli letadlem do Ostravy a  večer v 19 hodin jsem seděl doma u televize a poslouchal večerní zprávy.

A v ten okamžik jsem si uvědomil, jakou vzdálenost a za jak krátkou dobu jsem tuto urazil, když ještě o půlnoci jsem byl na daleké Sibiři.

Prostředí na Sibiři je drsné, ale příroda je zde krásná, samotná voda v Bajkalském jezeře je mimořádně čistá a ledově studená. Barva bílých břízek je neskutečně bílá, spíš to vypadá, že ty stromy nejsou skutečně živé.

Při této skutečnosti si vlastně uvědomuji, že vzdálenosti se s rozvojem cestování zkracují, čas běží nějak rychleji a my samotní nemáme čas pro vlastní spěch se na chviličku zastavit a uvědomit si krásu současnosti, krásu okamžiku života, který žijeme.Znovu a znovu člověku přichází na mysl otázka po smyslu života, jak ho žít naplno a správně. Umíme se zasmát, těšit z maličkostí, radovat , že jsme zdraví, chránit přírodu před devastací, pomoc druhým, kteří ji potřebují, žít skromně a v pokoře, věnovat se svým dětem a chápat jejich starosti,tužby a přání, umíme ještě snít o skvělé budoucnosti, a bude skutečně skvělá pro všechny ???

Další povídky ze života