Léčba smíchem - CA LUKi

Hod oštěpem

Bylo několik dní před zahájením Olympijských her v Mnichově a my jsme si z vyhlídkové věže prohlíželi celý sportovní areál pojatý svou konstrukcí a použitým materiálem velmi netradičně.

Po celou dobu průběhu olympijských her jsme obdivovali výkony sportovců, nádherný areál, ale moji pozornost upoutala skutečnost, že naši vlast nikdo nereprezentoval v hodu oštěpem.

A tehdy jsem dostal jeden z mých bláznivých nápadů, že když budu poctivě trénovat, mohu za 4 roky reprezentovat naši vlast v hodu oštěpem na Olympijských hrách v Montrealu a vlastně se dostanu velmi levně do Kanady, po které jsem toužil.

Začal jsem trénovat, ale zdravotní potíže a slabá vůle po dosažení tohoto cíle vykonaly své a já jsem se díval na tyto hry doma u televizoru. Sám sobě jsem si vynadal a přemýšlel jak tuto chybu a neschopnost napravit.

Při jedné své cestě na Kubu jsem zjistil, že mezipřistání je v Montrealu.  Když jsme vystoupili z autobusu do letištní haly, tak jsem si sám sobě gratuloval, že jsem to dokázal.

Po příjezdu domů ze mne euforie částečně vyprchala a já si uvědomil ,že jsem byl pouze na letišti, nikoliv v Montrealu. To mne naštvalo a řekl jsem si, že sám sobě přece nemohu lhát, že musím pro uskutečnění a splnění cíle něco podniknout.

A stalo se, že jsem si vydělal peníze jako zlepšovatel a vynálezce a za dva roky jel se zájezdem do Ameriky a Kanady. Viděli jsme New York, Filadelfii, Washington, Detroit, Niagarské vodopády, Quebec a Montreal, ve kterém jsme byli tři dny.

Tato cesta patřila k těm velmi zdařilým a krásným a zapsala se do mého podvědomí i  tím, že jsem pil za 10 dolarů nejdražší pivo na světě ( 0,33l v plechovce za 400 Kč). Ze zájezdu se s námi nevrátil jeden mladý člověk, který v Montrealu emigroval. A tak přemýšlím, jestli se tam uchytil, jak žije a jestli je tam více spokojen. Kdo ví ...

Další povídky ze života