Léčba smíchem - CA LUKi

Abadaky

Jednou za mnou přišla manželka, bylo to před devatenácti léty a povídá: "Chtěla bych druhé dítě".

Byl to pro mne šok, synovi bylo již 18 let a já sám pocházím ze čtyř sourozenců. S manželkou jsme byli ve věku,kdy se rodiče začínají připravovat na vnoučata a najednou tohle. Argument, že budeme mít dva jedináčky, že jsme staří a těžko to maličké ve zdraví vychováme, nebo ,že někdo z nás náhle zemře a ono se stane sirotkem byl tak slabý a v očích mé ženy nicotný, že jsem hledal pomoc a radu u svého přítele.

 Ten mi po chvíli uvažování řekl : "Tak si myslím, že nemáš moc možností - buď ji vyhovíš a stane se z ní šťastná a pečlivá matka, nebo se zvrhne na kamarádky, nebo z ní bude úspěšná funkcionářka ROH či KSČ a nebo se Ti dá na chlapy a budeš paroháč.

A tak jsem kapituloval a dnes jsem rád. Jedinou podmínku jsem si však vybojoval a to byla v té době novinka - kontrola plodové vody, abychom měli jistotu,že se narodí zdravé dítě.

Stalo se, že přišel na svět překrásný drobeček - syn jménem Lukášek, kterému se od narození říkalo LUKi. Stal se ze mne nejšťastnější člověk na světě, koupal jsem ho,hodně si s ním hrál a mazlil ( možná i moc rozmazloval ), povídal a hlavně denně jsem mu hodně zpíval národní písničky.

Jelikož to bylo chytré a chápavé dítě ,jak se říká tak to u starších rodičů bývá, začalo brzo velmi dobře žvatlat a chytat slova. Začal si také vybírat písničky, které se mu líbily a jednou z něj vypadlo slovíčko "abadaky" z čehož byla celá rodina paf.

I ty naše nejzáludnější a nejrafinovanější dotazy, nemohly zjistit, co to dítě vlastně po nás chce. Dost mne mrzelo, že mu neumím splnit jeho přáni, ale opakovaně vyslovené slovíčko se stalo pro nás pro všechny záhadou.

Až jednou, jsem náhodou začal zpívat písničku: "Tluče bubeníček, tluče na buben, ...." a v tom momentě, kdy jsem zpíval: máme flinty a bodáky, byla tajenka rozluštěna! Luki zářil štěstím, tleskal ručičkami do rytmu a opakoval abadaky a já pochopil, že se z něj stal genius , který vymyslel nové slovo, kterému rozumí jen on. Slovo a bodáky se mu líbí a chce je opakovat.

 A tak vzniklo nové české slovo, které se neuchytilo, ale pro mne toto slovo znamená jedno z nejhezčích období života, kdy jsem druhého syna vychovával jako otec s láskou a zároveň i očima dědečka ( kdo má vnuka nebo vnučku mi jistě rozumí).

Lukášku, děkuji Ti za prodloužené mládí, že při Tobě nestárnu.

Dovětek: Dnes mu je 18 let, je z něj dospělý muž. Bože, jak ten čas letí...


Ilustrace: Jan Schinko

Další povídky ze života