Léčba smíchem - CA LUKi

Vlak na Plzeň

Bylo mi asi dvanáct let, když mě můj hodný tatínek, silný kuřák, vzal sebou vlakem na prázdniny k rodině do Čech.

Jeli jsme do malebné vesničky Vranov v okrese Rokycany, k strýcovi na statek , kam jsem se již moc těšil na krávy,husy a život na venkově, což byla pro mne velká změna.

V Praze jsme s několika kufry a balíky rychle nastoupili do vlaku - samozřejmě do kupé pro kuřáky, aby si mohl otec spokojeně a rozšafností jemu vlastní zapálit první cigaretu ve vlaku. A to jsem netušil, co způsobím svou zvědavostí.

"Tati, když jedeme do Plzně, proč na vagónech našeho vlaku jsou tabulky s nápisem - KOŠICE?" Tato otázka nechala kouřícího otce netečného a v pohodě a s klidem jemu vlastním říká: "To jsi se asi špatně podíval" .

Po chvíli , když jsem si uvědomil, že v kupé všichni hovoří jen slovensky, jsem si dodal odvahy a zeptal jsem se ho na tuto zajímavou skutečnost. Otec znejistěl, otevřel okno vlaku a ležérně se zeptal průvodčího stojícího na nástupišti : "Prosím vás, kam jede tento vlak?".

Když dostal odpověď: "DO KOŠIC", tak v momentě, kdy výpravčí pískal a chystal se dát pokyn k odjezdu, se rozhodl jako první reakci mi dát silnou facku ( asi proto,že jsem ho neupozornil na tuto skutečnost dříve a někoho je třeba potrestat).

A potom nastal tanec "Svatého Víta", kufry,krabice a balíky lítaly oknem z vlaku ven. Bleskovým způsobem jsme vlak opustili v momentě, kdy se již rozjížděl a na nástupišti jsme zůstali sami s výpravčím, který nechápavě na nás hleděl a já se díval s lítostí za mizejícím vlakem, s pocitem hořkosti, že jsem dostal facku a přitom jsem nic jsem špatného neudělal.

Vedle stál zkoprnělý otec,který s pocitem viny věděl, že udělal něco, za co by se měl omluvit a usilovně hledal způsob, jakým to provést.

A tehdy v Praze na Hlavním nádraží pronesl tuto
historickou větu: "Víš Jarku, na tomto nástupišti vždycky stál vlak na PLZEŇ..."

Další povídky ze života