Léčba smíchem - CA LUKi

Jaro pojď

Jak už to v rodinách bývá, i já se dočkal hodného, krásného, milého vnuka jménem Peťánek a díval jsem se, jak roste jako z vody, a jak ho vychovávají maminka učitelka a dvě babičky učitelky.

Nic proti učitelkám nemám, ale jejich učitelský vliv se začal na něm projevovat. A tak jsem přemýšlel, jak si tohoto malého človíčka získám, jak s ním budu komunikovat.

Náhoda tomu chtěla , že Peťánek žadonil po babičce, aby s ním šla ven. "Babi, pojď se mnou" prosil vnuk, a manželka tehdy odpověděla: "Jaro, jdi s ním". A náš Peťánek na to bezprostředně říká: "Jaro pojď".
  
V tom okamžiku jsem pochopil, že moje zlatíčko a moje láska má smysl pro humor, upřímnost a bezprostřednost a že jsme se stali Ti nejlepší a nejdůvěrnější kamarádi.

Od toho dne, mám u něj přirozený respekt, hovoříme spolu někdy jen očima, poslouchá mne a mám asi to nejhodnější dítě na světě. Radost dědečka z toho, jak vnuk dělá pokroky se nedá popsat slovy.

A najednou je tu den, kdy jde poprvé do školy a začínají mu školácké povinnosti, radosti, starosti a vše, co s tímto věkem souvisí.

Věřím, že si spolu ještě mnoho hezkého užijeme, stále jsem pro něj dědeček, ale když jsme sami, tak jsem pro něj JARO a mně to dělá uvnitř radost, že si tak dobře rozumíme. Pochopil a našel to, co je uvnitř v člověku a to není všem dopřáno.
Zbožňuji Tě, P e ť á n k u .

Další povídky ze života