Léčba smíchem - CA LUKi

Pokuta

Jako šofér jezdím již nebo teprve 47 let a pokuty platím pouze za rychlou jízdu. A o zážitcích na cestách a mých pokutách by se dal napsat celý román.

Jednou jsem zaplatil pokutu a příslušník SNB tyto peníze dal mému malému synovi na zadním sedadle se slovy: Ať Ti otec něco koupí a nauč ho jezdit pomalu. Jindy jsem zkoušel výmluvu na dotaz: Kolik jste jel pane řidiči: To je ten problém, že to moje nové auto učím 2 roky jezdit pomalu a moc se mi to nedaří. V Rakousku jsem zaplatil pokutu 2 500 Šilinků za rychlou jízdu, ani jsem okem nemrkl a bylo po nákupech ve Vídni. Manželka se mnou týden nepromluvila a první větu kterou řekla, byla: Jezdíš jako šílenec.  

V současné době platím pokuty za rychlou jízdu a to se musím přiznat, že se moc snažím jezdit pomalu, kolem 2 000 Kč a to jsem vzteky bez sebe. Mám pocit, že nic špatného nedělám, že nikoho neohrožuji, neměl jsem havárii, ale uznávám, že předpisy se mají dodržovat a bohužel na cestě je stále více je aut.  

Při poslední pokutě, na kterou rád vzpomínám, jsem dojížděl kolonu aut a u cedule s názvem vesnice na čtyřproudové rovné a přehledné cestě mi  naměřili rychlost 89 km a měl jsem jet 50 Km. Když jsem vystoupil a po prohlídce všech dokladů mi říká  člen silniční policie: Jste ochoten zaplatit  2 000 Kč? Na to jsem oddaně vytáhl uvedenou částku a podal jí se vztekem i lítostí uvnitř. Tento se na mne udiveně podíval, prohledl si mne ještě jednou a vrátil mi 1 000 Kč se slovy: Vypadáte celkem jako slušný člověk. Celou cestu jsem měl radost, že jsem polovinu pokuty zachránil. Když jsem přijel domů, s radostí jsem manželce hlásil, že jsem vydělal 1 000 Kč ! Ta udiveně se podívala a říká: Snad zaplatil 1 000 Kč ! Já nehovořím o té, co jsem dal, ale o té, co jsem dostal zpět! Jak může mít odlišný pohled na danou skutečnost muž a žena.  

A tak jsem si vzpomněl na našeho slavného komika pana Menšíka, když platil pokutu a usmíval se při tom. Pane Menšík, můžete mi vysvětlit, proč se smějete při placení pokuty ? Jste první , který není naštvaný. A pan Menšík mu to se svým nenapodobitelným humorem vysvětlil jednou větou: To máte jedno, chtěl jsem Ty peníze dát na Lidice a dal jsem je na ležáky .  

Začínám mít pochyby, jestli ještě pokuty slouží k výchově řidičů, když slyším co na nás chystají v celé EU. Kladu si otázku, jestli to nejsou peníze, které chybí ve státních rozpočtech a zodpovědní za tento stav se snaží přesvědčit nás o své zodpovědnosti  k bezpečnosti silničního provozu a k zdraví lidí. Jen mi tam schází nové cesty, vidím Ty hrozné díry na neopravených cestách, Ty hrozné kolony aut a neuvěřitelné množství kamionů, nějak se za posledních 20 let vytratila radost z jízdy a plynulého provozu .   

Vím, že bych měl začít a hledat chybu především u sebe, ale může člověk sebe změnit po tolika letech ? Myslím si, že již jezdím klidněji a pomalu, ale bohužel je vždy radar tam, kde ho já nepředpokládám a opět mne přesvědčí, jaký je rozdíl mezi mou představou a skutečnou realitou v rychlosti jízdy…

Další povídky ze života