Léčba smíchem - CA LUKi

Zpívající letadlo

Těšili jsme se na pobyt v Koreji a plni očekávání nasedli do letadla v Moskvě. Byla nás tam malá česká skupinka, jinak plné letadlo ostatních cestujících, rodiny s dětmi, řada různých národností.

Mezipřistání bylo v Omsku, celé letadlo se ukládalo ke spánku a jenom naše skupinka se rozhodla, že přivítá východ slunce bujarým zpěvem a v povznesené náladě, která rostla s časem a množstvím vypitých tekutin.

Na této cestě bylo zajímavé, že nejen český národ je hudebně nadaný a vzdělaný. I ostatní se totiž postupně přidávali ke zpěvu světově proslulých a známých melodií a hitů. Kamarád Standa hrál překrásně na foukací ústní harmoniku a já zpíval s Gerhardem dvojhlasně. Navíc Standa zdůrazňoval před odjezdem : „Hoši, nezapomeňte vzít sebou více flašek než košil“.

Rada to byla moudrá. A tak moravská slivovice chutnala všem cestujícím kolem nás, kteří navíc začali s námi zpívat. Vedle se přidal jeden Maďar s meruňkovicí, z druhé strany zase jeden Angličan nabízel pravou skotskou Whisky. Ani posádka letadla se nechtěla dát zahanbit a začala nosit pravou vodku.

Tišení rodičů, že tu spí děti, bylo marné a celé letadlo během jedné hodiny zpívalo. Mohu se vám přiznat, že takový let jsem již nikdy nezažil a myslím ,že se to nedá ani zopakovat. Když jsme všichni začali vidět východ slunce, tak to už nebyl zpěv, ale bujarý řev - až se samotný kapitán letadla musel přijít podívat, cože se mu to na palubě letadla děje.

Možná, že jsme tenkrát ohrozili bezpečnost letu zpěvem - resonance dokáže divy, ale bylo to příjemné ohrožení a jsem přesvědčen, že dodnes všichni jeho  účastnící na něj vzpomínají.

Dnes je mi při vzpomínce na tento let smutno, že už se něčeho podobného asi nedočkám. Je to velká škoda, že se z lítání stala černá můra - podařilo se vyvolat pocit strachu, nesmíme to vzdát,……

Další povídky ze života