Léčba smíchem - CA LUKi

Káva

Při cestě do Koreje, v době největšího dovádění a zpěvu v letadle, se podařilo mému kamarádovi Standovi vylít mi na kalhoty do klína kávu.

Dojem z návštěvy Korejské lidové republiky, přijetí, květiny kolem cest, zabalené hrušky na stromech - každá samostatně, divadelní scéna na které současně vystupovalo 300 herců a scéna byla kombinovaná se zadní projekcí, přírodní krásy v horách, udržovaná příroda, obsluhující mladé Korejky v krojích, šitých tak,aby zakrývaly krásu postavy, posezení u horské řeky s občerstvením v přírodě          ( medailónky z psího masa- mimochodem velmi chutné,dobře kořeněné ), a mnoho dalších nezapomenutelných dojmů přehlušilo nepříjemný zážitek z poškozených kalhot v letadle.

Za pár let jsem letěl letadlem do USA a měli jsme přistát v New Yorku. Měl jsem to štěstí, že jsem na sedadlech pro tři osoby seděl sám a těšil jsem se na Ameriku jako malý kluk.

Mnohahodinový let probíhal v klidu a všichni jsme se nedočkavě těšili na přistání. V tom někdo vykřikl: „Podívejte se, je vidět New York, jak svítí!“  Bylo to na mé straně.

Seděl jsem u okénka a sledoval město se zatajeným dechem, takže jsem si nevšiml blížícího se nebezpečí v podobě kamaráda, který se ke mně naklonil a kávu, kterou držel v ruce mi vylil na kalhoty !!!!

Tolik hodin jsem dával pozor, předčasně se radoval, že tentokrát dorazím do cílového místa bez úhony. Když si na to vzpomenu, tak ještě dnes slyším jeho hlas : „P r o m i ň,  já jsem nechtěl……

Další povídky ze života